ČSOP Lipník nad Bečvou

ČÁP BÍLÝ

Čáp bílý žije na vlhkých loukách, polích, okrajích vod, preferuje otevřenou krajinu, často se však nachází v blízkosti lidských obydlí.Na konci léta čápi migrují na zimoviště ve střední a jižní Africe.

Neživí se pouze žábami, ale také úspěšně likviduje myši na polích, mršiny nebo menší zesláblé a nemocné živočichy.

V Lipníku nad Bečvou hnízdí přímo v areálu internátu SPŠS. Další hnízda najdeme v okolí - Osek nad Bečvou, Slavíč, Potštát. 

ČÁP ČERNÝ

Je to plachý obyvatel horských lesů, pahorkatin a lužních lesů. V našem okolí ho můžeme spatřit v blízkosti vod v Oderských vrších. Hnízdí v lesích na klidných místech. V jeho jídelníčku jsou převážně ryby, ale loví také žáby, vodní hmyz, hady, méně drobné savce a ptáky.

ČOLEK OBECNÝ

Na jaře je najdeme v lesních tůních, větších kalužích nebo menších vodních nádržích. Ve vodním prostředí probíhá páření. Po nakladení vajíček žijí čolci na suchu v blízkosti těchto vod.

Potravu tvoří zejména žížaly, pavouci, hmyz a hmyzí larvy.  

Největším nebezpečím pro čolka obecného je mizení stanovišť, na kterých se tento druh může rozmnožovat. Jedná se především o meliorační zásahy, kterými jsou likvidovány malé vodní plochy. Nebezpečí představuje také používání chemických přípravků v zemědělství a znečišťování vod.

BOBR EVROPSKÝ

Bobři byli na našem území vyhubeni v polovině 18. století. Od roku 1988 se postupně začali šířit na naše území. Nejprve z Rakouska po řece Moravě a později po Labi z Německa.

Bobr je zvíře s noční aktivitou. Pozorovat můžete ale ve dne jeho okusy a pokácené stromy. Ty jsou vždy v blízkosti vody, ve které se bobr cítí v bezpečí.

Okusy bobra evropského

ONDATRA PIŽMOVÁ

Toto není malý bobr, ale ondatra. Všimněte si jejího ocasu. Ten je vertikálně mírně zploštělý. Ondatra je nepůvodní druh. Na našem území byla vysazena v roce 1905. Během několika let osídlila Čechy a v roce 1920 se začala šířit i na Moravu.

Ondatra patří k hlodavcům, kteří jsou přizpůsobeni životu ve vodě. Výborně plave a potápí se, aktivní je hlavně v noci a ráno.

Hlavní složku potravy tvoří vodní rostliny, doplňkovou složku měkkýši a menší živočichové či leklé ryby.

UŽOVKA OBJOKOVÁ

Je náš nejběžnější had. Lze se s ní setkat v nižších a středních polohách. Nejčastěji však na březích vod. Ve vodě umí ulovit nejen žábu, ale i drobné rybky. Přestože se jedná o nejedovatého hada, a dva nápadné žluté půlměsíčky ji zřetelně odlišují od jiných hadů, lidé ji zbytečně ze strachu zabíjejí. Není ale radno užovku odchytávat, neboť dokáže bolestivě kousnout a pronásledovatele poznamenat páchnoucím výměškem.

UŽOVKA HLADKÁ

Užovka hladká je drobný štíhlý had, maximálně 70 cm dlouhý. Obývá nejraději světlé lesy a slunné křovinaté stráně. U nás se vyskytuje jen ostrůvkovitě. Hlavní složku jejího jídelníčku tvoří ještěrky, slepýši a jiní menší hadi, v menší míře drobní savci. Do kořisti se nejprve zakousne a pak ji pevně ovine několika smyčkami těla a udusí.

Užovka hladká často doplácí svým životem na podobu se zmijí, protože zejména tmavou kresbou na hřbetě a hlavě ji velmi připomíná. Užovka a zmije však mají zcela jiný tvar hlavy, nadočního štítku a zornice.

VLAŠTOVKA OBECNÁ

Vlaštovky obývají zemědělskou krajinu se selskými dvory a usedlostmi. Jejich potravou jsou zejména mouchy, ovádi a další hmyz, který lapají při dravém letu. Hnízda si budují ve stájích, sklepních klenbách, průjezdech a na podobných místech.

Samec má delší, hluboce vykrojený vidlicovitý ocas se silně prodlouženými krajními ocasními pery.

Vlaštovky jsou tažné a k nám přilétají v březnu a odlétají v říjnu.

ZAJÍC POLNÍ

Nalezneme ho především v kulturní krajině a na polích. Jako pelech mu slouží ploché přírodní nebo vyhloubené jamky, nazývané lože.Většinu roku žijí samotářsky, pouze v době páření tvoří na krátký čas malé skupinky. Zaječí mláďata přicházejí na svět vidoucí a ihned schopná pohybu. Pokud nalezneme v přírodě mládě zajíce, zdaleka nemusí být opuštěné. Proto se ho nedotýkáme, nebereme jej a raději místo opustíme.

Prchající zajíc může dosáhnout rychlosti až 55 km/h

SRNEC

Srnec je nejmenším druhem středoevropské vysoké zvěře. Za pastvou vychází většinou za soumraku a v noci, v klidných oblatech bývá aktivní i přes den. Setkáme se s ním v lesích s hustým nízkým podrostem, na polích a loukách.

Mláďata, rodící se počátkem léta, od narození vidí i slyší. Srna v jeho blízkosti neuléhá, aby nepřitahovala pozornost, ale udržuje s ním stálý kontakt jemným pískáním. Proto, když najdeme srnče, zbytečně na něj nesaháme a potichu opustíme místo. Srna by mohla mládě opustit, kdyby na něm cítila lidský pach.

ROSNIČKA ZELENÁ

Jako jediná mezi našimi bezocasými obojživelníky má schopnost šplhat po keřích, či dokonce po stromech. Dokáže velmi rychle přizpůsobit své zbarvení okolí. Od konce března do poloviny června lze zdaleka slyšet hlasité sbory samečků.

Žije na vlhkých loukách, okrajích lesů, v křovinách, v rákosinách otevřených vod, kde v noci loví létající hmyz.

SKOKAN HNĚDÝ

Tráví většinu roku jako samotář na stinných místech na souši a téměř splývá s podkladem. Jeho dlouhé zadní nohy mu umožňují skoky až 50 cm dlouhé.

Žije v lesích, zahradách, mimo páření i daleko od vod.

SKOKAN SKŘEHOTAVÝ

Je náš největší skokan. Nejnápadnější je hlasité skřehotání, do kterého se ještě mísí kvákavé a klokotavé zvuky.

Živí se většinou velkým hmyzem, je však schopen spolknout malého mloka nebo mladou žábu. Rád se zdržuje u okrajů zarostlých otevřených vod a sluní se. Při sebenším vyrušení ihned skáče do vody.