Výroba a vyvěšování ptačích budek
Výroba ptačích budek
Hnízdní budka musí splňovat řadu požadavků. Mezi nejdůležitější patří jejich kompaktnost, ochrana hnízdících ptáků před nepřízní počasí (zejména deštěm a kolísáním teploty) i před útoky nejrůznějších predátorů. V neposlední řadě musí vyhovovat svými rozměry a konstrukcí druhům, o jejichž usídlení máme zájem. Pokud má budka konstrukční nebo jiné vady, či je snadno dostupná predátorům, může se stát pro ptáky spíše pastí než pomocí.
Velikost vletového otvoru je jedním z nejdůležitějších parametrů, které musíme zohlednit při výrobě budek. Určuje totiž, jakému okruhu druhů bude budka určena. Nejčastější je používání budek s vletovým otvorem 28, 34 a 45 mm, ale pro větší druhy ptáků se používají i otvory 65, 85 a 120 mm.
Důležitý je i tvar vletového otvoru. Kromě nejčastěji používaných kruhových otvorů, je možné použít tvar čtvercový nebo oválný. Specifickou skupinou jsou polobudky, kde vletový otvor zaujímá větší část přední stěny.
Chceme-li, aby došlo k úspěšnému vyvedení mláďat, musí být hnízdní dutina (tj. vnitřní rozměry budky) dostatečně prostorná a to i pro dospívající mláďata. Významná je i hloubka hnízdní dutiny, zejména pak vzdálenost dna od vletového otvoru. Platí totiž, že čím je budka hlubší, tím jsou hnízdící ptáci a jejich mláďata ve větším bezpečí před predátory (kočkou, kunou), ti totiž strkají tlapku do vletového otvoru a snaží se ptáky zachytit. Minimální doporučená hloubka je 20 cm, raději však ale o pár cm více.
Typy budek
Aby situace s rozměry ptačích budek nebyla příliš složitá, můžeme si je rozdělit do několika základních typů, které by měli vyhovovat většině dutinových druhů ptáků.
Typ A - Pro modřinku (malý sýkorník): je určen pro malé druhy sýkor, tj. modřinku, uhelníčka a parukářku. Tyto druhy mohou sice zahnízdit, a často také zahnízdí, v budkách s větším vletovým otvorem, ale jsou zbytečně vystaveny konkurenci ze strany sýkory koňadry, která pak v boji o hnízdní dutiny většinou vítězí.
Typ B - Pro koňadru (velký sýkorník): je určen pro velké druhy sýkor, tj. koňadru, s. lužní a s. babku. Osídlují ji však i další druhy sýkor, oba lejsci (černohlavý i bělokrký), rehek zahradní, brhlík lesní, oba druhy vrabců, krutihlav obecný aj.
Typ C - Pro lejska (lejskovník): jde vlastně upravený sýkorník, více uzpůsobený potřebám lejsků, brhlíků a rehků zahradních. Liší se zejména oválným tvarem vletového otvoru a většími rozměry hnízdní dutiny
Typ D - Pro špačka (špačník): budka určená pro špačka obecného, avšak využívaná i dalšími druhy ptáků - větší druhy sýkor, brhlík, strakapoudi, krutihlav, lejsci, rehek zahradní aj.
Typ E - Pro kavku: určena především pro kavku obecnou, ale i dudka chocholatého či mandelíka hajního (i když tento druh u nás už v podstatě vymizel). Může být osídlena i žlunou šedou či zelenou nebo některým ze strakapoudů, posledně jmenované druhy si však raději budují vlastní dutiny a budky osídlují jen velmi zřídka.
Typ F - Pro doupňáka: určena nejčastěji pro holuba doupňáka, ale i hohola severního či poštolku., může zde zahnízdit i kavka nebo některé druhy sov.
Typ budky | Vletový otvor | Rozměry dna | Hloubka dutiny |
|---|---|---|---|
A. Modřinka | 27 - 28 mm | min. 12 x 12 cm | 20 - 25 cm |
B. Koňadra | 33 - 34 mm | min. 12 x 14 cm | min. 20 - 25 cm |
C. Lejsek | 30 x 45 (50) mm | min. 14 x 14 cm | min. 18 - 20 cm |
D. Špaček | 45 - 50 mm | min. 15 x 15 | min. 25 - 30 cm |
E. Kavka | 60 - 70 mm | min. 20 x 20 cm | min. 35 cm |
F. Doupňák | 80 - 120 mm | min. 30 x 30 cm | min. 40 cm |
Vyvěšování ptačích budek
Nejvhodnějším obdobím pro vyvěšování ptačích budek je podzim. Vyvěšování v předjaří je vhodné pro druhy, které se vracejí ze zimovišť, čímž jim zajistíme, aby na ně nějaká vhodá dutina zbyla.
Vhodným biotopem pro vyvěšování budek jsou kulturní hospodářské lesy, zahrady, parky, mladá stromořadí, intenzivně obhospodařované sady. Budky vyvěšujeme alespoň 15 - 20 metrů od sebe, nebo raději na opačných koncích zahrady. Nejčastěji používaná výška je pro drobné pěvce cca 2 - 3 m nad zemí. Budky pro větší druhy ptáků (dravce, sovy, holuby, kavky) umísťujeme do výšky 6 - 8 m.
Orientace vletového prostoru v našich podmínkách je nevýhodnější na jih nebo východ (příp. jihovýchod) z důvodu směru převládajících srážek.
Při umisťování v terénu nesmíme zapomínat na bezpečnost ptáků, jejich snůšek a mláďat. Budky nevyvěšujeme na místa, kde dochází k aplikaci pesticidů nebo jiných jedů, které mohou proniknout do potravního řetězce a ptáky ohrozit. Budky se pokusíme zamaskovat a vyvěsit na nenápadné místo, pokud možno stranou frekventovaných cest. V místech s vyšším výskytem predátorů musíme budku řádně zabezpečit před jejich útokem. Např. neumísťujeme bidélko k vletovému otvoru. Chceme-li ptákům bidélko nahradit, umístíme pod vletový otvor na vnitřní stranu malou lištu. Důležité je také umístění v terénu. V blízkosti vletového otvoru by neměly být větve, ze kterých by mohli predátoři útočit. Krycí zbarvení budky a nenápadné umístění přispěje k tomu, aby si nepovolaní návštěvníci budky vůbec všimli. Dlouhověcí predátoři si pamatují umístění potravních zdrojů a proto můžeme budky každoročně přemísťovat.
Po skončení hnízdní sezóny je potřeba všechny budky obejít, vyčistit a zkontrolovat jejich technický stav. Nejlepším obdobím je konec léta a začátek podzimu.
ZASADIL P. [ed.], 2001: Ptačí budky a další způsoby zvyšování hnízdních možností ptáků. Metodická příručka č. 20. ČSOP Praha.
Česká společnost ornitologická
